Záchranná mise pro Parnassius Apollo v Česku pokračuje

V loňském roce se našemu českému partnerovi ČSOP Hradec Králové podařilo pro Parnassius apollo osvětlit (nejen) více než hektar hustě zarostlého skalnatého terénu, který byl porostlý neprostupnými stromy a houštinami vysokými až 15 metrů. Tím však naše snažení neskončilo! Díky dlouhodobé podpoře Nadace Škoda Auto a partnerství se Správou KRNAP se nám letos v zimě podařilo zpřístupnit území, které je nyní dvakrát až třikrát větší než některé lokality, na nichž Apollo dosud přežívá na Slovensku nebo v Polsku.

Práce je to opravdu extrémní a nebezpečná a na některých místech musíte doslova kouzlit na laně. Díky projektu Krakonošovy zahrady se nám podařilo zakoupit speciální vybavení, které nám umožňuje bezpečně se dostat i do těch nejnepřístupnějších míst.

A to není všechno. Zatím jsme se soustředili pouze na jednu hlavní lokalitu, ale v nadcházejícím období začneme připravovat druhý domov pro motýlího krále, který je nedaleko. Podrobně jsme také prošli okolí a zmapovali výskyt živných i nektarodárných rostlin, stejně jako okolní louky a potenciální koridory, které mohou sloužit jako síť úkrytů pro Apolena. Jedná se o takové mikrostanoviště, které motýlu královskému pomáhají přecházet silnici při cestě za novým domovem nebo pářením. Je to trochu podobné, jako když si představíte kameny, po kterých přeskakujete z jednoho břehu řeky na druhý.

Těšíme se, až to tu bude vonět a bzučet. V loňském roce obnovené skalky již přilákaly různé druhy kvetoucích rostlin a hmyzu, které zde dříve neměly dostatek prostoru a světla, včetně například sršně vázaného na ostrožku nebo Zygaena ephialtes, který byl na české i polské straně Krkonoš znám pouze z jediné lokality, ačkoliv se zde v minulosti běžně vyskytoval. A díky novým nálezům vzácných motýlů v loňském roce je nyní nesporné, že aktivity směřující k návratu Parnassius Apollo pomáhají přežít několika nejvzácnějším druhům motýlů v Krkonoších, jako jsou modrásek nejmenší a lesní nebo okáč stříbroskvrnný.

Parnassius Apollo, jak se tento velký horský motýl podle boha Apollóna také nazývá, se dnes potýká s velkými problémy. Jeho početnost v celé střední Evropě rychle klesá v důsledku zhoršujících se podmínek v jeho přirozeném prostředí, které jsou ovlivněny jak lidskou činností, tak změnou klimatu. Ani na výše zmíněných lokalitách v Polsku a na Slovensku se mu již nedaří, a to především v důsledku opuštění tradičních způsobů hospodaření, kdy byly nadměrné a rozrůstající se porosty regulovány především pastvou zvířat. V loňském roce poklesly počty Parnassius apollo někde až o 90 %. Tento projekt by tak mohl sehrát klíčovou roli při zachování středoevropského genofondu tohoto ikonického druhu a udržení populace tohoto motýla v našem regionu.

Před několika týdny se v záchranné stanici vylíhly z vajíček housenky další generace Parnassius Apollo a nyní jich jsou stovky. Vlastní líhnutí motýlů by mohlo proběhnout v červnu, poté plánujeme první pokusné vypuštění samců na krkonošských lokalitách, kde probíhaly zmíněné terénní práce v loňském roce. Přetvářet biotop podle tzv. lidského pohledu nemá velký smysl, i když jsme přesvědčeni, že naše snahy jsou správné. Pozorováním některých znaků chování motýlů, které mohou prokázat přímo v terénu, se můžeme poučit ze zbytečných chyb a nasměrovat naše úsilí správným směrem.

Nový domov pro Apollo v Krkonoších

V červnu se Krkonoše na krátkou dobu staly domovem velmi vzácného motýla Apollo. Tento motýl je pozůstatkem z doby ledové a jeho přirozené prostředí tvoří osluněné horské skály s množstvím kvetoucích rostlin. Z české přírody zmizel téměř před sto lety v důsledku ztráty svého přirozeného prostředí. Nyní motýl Apollo čelí bezprostřednímu ohrožení i u našich sousedů: ve slovenských a polských Karpatech nebo v rakouských Alpách. Jejich úbytek urychlují i klimatické změny, protože se pro ně jednoduše příliš otepluje.

Naši ochránci přírody se snaží tento úbytek populace zvrátit zachováním jejích původních stanovišť, ale snaží se také vytvořit nové, náhradní prostředí. Takové místo nyní vzniklo v Krkonoších. Od srpna 2022 zde probíhají intenzivní práce na vyklízení skal, které budou sloužit jako náhradní stanoviště pro tyto ikonické motýly. Brzy poté se na lokalitě objevilo mnoho kvetoucích rostlin a s nimi i motýli, jako je v Krkonoších kriticky ohrožený modrásek malý, vlaštovičník obecný, císařka fialová a četní okáčci.

Bylo načase nechat lokalitu otestovat jejími budoucími obyvateli. Za tímto účelem bylo vypuštěno celkem 100 samců ze záchranného chovného programu, kteří již splnili svou reprodukční úlohu, aby zde dožili své dny. Možná se ptáte, proč jen samci? Jakmile každý samec oplodní samici, nemá již žádný rozmnožovací účel, zatímco samice stále potřebují klást vajíčka pro další generaci a jsou nezbytné pro udržení populace. Pokud by se vypuštění nepodařilo, nezbylo by nám nic, kdybychom vypustili celou populaci. Motýli byli před vypuštěním očíslováni značkovačem, a to jednak pro účely monitoringu, jednak proto, aby se snížila jejich hodnota pro případné sběratele.

Naše metoda vypouštění pouze samců se krátce po zveřejnění setkala se skepticismem. Objevily se spekulace, že samci budou hledat samice a opustí lokalitu, což zkreslí naše výsledky. Dnes jsme zpracovali údaje z opakovaného odborného monitoringu a můžeme potvrdit, že tyto teorie se nepotvrdily. I v přírodě se samci motýlů přirozeně líhnou o několik dní dříve než samice a musí na ně čekat. Samci se po celé tři týdny pravidelného monitoringu chovali na lokalitě zcela normálně, nebyly pozorovány žádné „odlety“ mimo lokalitu a zůstávali po dlouhou dobu zcela vitální.

Motýli vykazovali své typické chování, včetně aktivního hlídkování, teritoriálních bojů s ostatními samci a především rozprostření se po lokalitě a rovnoměrného obsazení celé plochy s častým vzájemným kontaktem. To je pro ně klíčové, protože, jak bylo mnohokrát pozorováno v praxi, tento jev vede k silnějšímu připoutání motýlů k lokalitě. Lidsky řečeno, jejich logika říká: „Je tu spousta dalších motýlů, takže tu musí být i více samic, a to se mi líbí.“ V tomto případě se jedná o motýly, kteří se na lokalitě zdržují. V tomto případě jsme ovšem nebohé samečky trochu podvedli. Pozitivní výsledky monitoringu však naznačují, že apoloni na naši lest nepřišli.

Celkově lze říci, že monitoring vykázal naprosto skvělé výsledky, takže můžeme považovat část projektu zaměřenou na management dospělých za úspěšnou (i když ještě ne dokončenou!). Tím však příběh nekončí, neboť je stále třeba zajistit dostatek prostoru pro hostitelské rostliny motýlů rodu Apollo. I proto jsme zatím motýly nevypustili v plném počtu; aby se tomuto náročnému motýlu v Krkonoších dařilo, musí být vše perfektní.