Autor: Vlado Vancura
Tento článek je 1. částí seriálu o výhodách pastvy pro Apollo. Druhá část bude zveřejněna příští týden.
Parnassius apollo je ohrožen. Populace tohoto druhu motýla se v posledních desetiletích dramaticky snížily. Existují země, kde došlo k poklesu asi o 20 %, ale také některé, kde je pokles mnohem dramatičtější, a to asi o 50 %. Velmi přitom záleží na zeměpisné oblasti.
Analýza poskytuje důkaz, že nejslabší poddruhy a formy Apolla jsou ty, které pocházejí z nízkých nadmořských výšek ve východní a střední Evropě, zatímco formy obývající vyšší části Alp a dalších, převážně jihoevropských, vysokých pohoří jsou stále relativně velké a silné.
Mizející stanoviště – Apollo vyžaduje otevřená stanoviště
Jednou z hypotéz vysvětlujících tyto rozdíly je, že oblasti s nízkou nadmořskou výškou ve východní a střední Evropě byly v posledních 20 letech silně ovlivněny industrializací, novou výstavbou a nebývalou intenzifikací zemědělství. Zmizelo tak značné množství stanovišť a potravy pro Apolla.
V návaznosti na tuto hypotézu vidíme, že tento druh vývoje nebyl před 20 lety ve vyšších horských oblastech tak zřejmý. Otevřená krajina vytvořená člověkem v předchozích staletích a udržovaná pastvou stále poskytovala fragmenty vhodných stanovišť pro Apolla. Dělo se tak navzdory stále masivnějšímu opouštění tradičně spásané krajiny (Fred & Brommer, 2005).
Od doby ledové působil na místní populace Apolla selekční tlak způsobený měnícím se klimatem, který se projevoval zmenšováním stepních biotypů. Tento tlak vedl k adaptaci na nové biotopy, jako jsou hory, skalní stěny a louky.
Postupně se Apollo změnil z typického stepního na horský stepní druh. K tomu došlo v Alpách a pravděpodobně na jižních vápencových svazích Karpat a výsledkem byl vznik četných forem a poddruhů Apolla.
Současné stanoviště Apolla
Jako stepní a horský subalpínský subboreální druh obývá Apollo v rámci svého areálu různé biotopy. Vyskytuje se na vřesovištích, v křovinách, v různých travnatých společenstvech nížinných biotopů a také na malých lesních mýtinách. Mezi nejtypičtější biotopy patří alpínské a subalpínské trávníky, suché vápnité trávníky a svahy v náhorních oblastech.
Pro Apolla jsou vhodné i otevřené krajiny, jako jsou skalní stěny a skalní stanoviště vysoko v evropských pohořích, například v Alpách nebo Karpatech. Pro udržení stabilních populací Apollo je nutné, aby stanoviště poskytovalo larvám živné rostliny, zejména rozchodníky, serpentýny a Teleephium sp.
V současnosti jednotlivé formy a poddruhy Apolla obývají malá území, někdy omezená na jednotlivé horské masivy nebo dokonce svahy, jak bylo doloženo v Alpách a Karpatech.
Parnassius apollo se zdá být poměrně přizpůsobivým druhem. Historie ukazuje, že přežil dramatické změny počasí a dokonce se těmto změnám dokázal výrazně přizpůsobit. To dává naději, že tento druh s naší podporou a péčí o své stanoviště může přežít i v příštích letech.
